Březen 2017

Lehké pondělí

28. března 2017 v 22:06 | Tonka Bláznivá |  DEN PO DNI

Takhle v noci v úterý, máme lehké pondělí.

Pondělní ráno bylo stoprocentním opakem slova lehký. Jenomže tu nechci nadávat, tak jsem se snažila najít alternativu ke slovu, které provázelo celé mé ráno. Lehká děva. Ta byla první, která letěla z postele. Tedy - z úst.

Od té doby, co mám doma psa, kocoura, kočku a přítele, mám pocit, že v mém životě probíhá denní nácvik pro povolání Maminka. Jen taková poznámka pod čarou…

Lehká děva, zavři tu hubu, ty uřvaná příšero! To letělo směrem k Tůčkovi. (Asi bych měla sepsat i podrobný tahák, kde budou všechny možné zkomoleniny již jednou řádně zkomolených jmen mých milovaných.) Vstala jsem kdovíkdy, za černočerné tmy, poslepu jsem nakrmila ty dva umňaukané hladové krky, a ponaučená ze všech těch dnů předchozích, jsem se, bez obeznámení se s nynějším časem, opět zakutala pod peřinu. Mohla jsem ležet tak, um, dvě minuty? A další řev. Tentokrát to byl budík…


Milují a nenávidí

25. března 2017 v 23:13 | Tonka Bláznivá

Láska a nenávist.

K vodě.

Aneb Jak to u nás vypadá, když je z nějakého důvodu potřeba vyprat zvěři kožíšek.

Divíte se nad důvody? Je to zcela prosté.


Už to umím!

22. března 2017 v 20:36 | Tonka Bláznivá |  DEN PO DNI

Stěhování už mám nacvičené.

Do svých šestnácti jsem si nedokázala představit, co to je, když se člověk musí odstěhovat. Z domu. Na střední jsem pak ale pelášila značně daleko, a ačkoli jsem se na víkendy vracela domů, vezla jsem si téměř vše s sebou. A nebylo toho málo. Nejvíc krabic zabraly knihy, bloky, papíry, barvy a věci tomu podobné. A věci naprosto zbytečné.
Při prvním stěhování jsem měla takové zvláštní pocity, jakože u sebe nebudu mít všechno, na co jsem zvyklá, a co když tuhle věc budu nutně zítra potřebovat? Pravděpodobnost byla samozřejmě nulová. Člověk si po čase tak trochu uvědomí, že víc než polovinu věcí vlastní zbytečně, že se bez nich obejde úplně v pohodě. Že mu vlastně vůbec nechybí. Přesně na to jsem přišla, když sem poprvé opustila pohodlí domova.
Takže.

1. Tetička

Poprvé v šestnácti - to stěhování. Asi na rok jsem měla klid, bydlela jsem u tety, která každý den jezdila do práce do města, kde jsem měla školu. Pokoj jsem měla z bývalé pracovny. Nebo spíše pracovničky. Ve chvíli, kdy se do malé místnůstky, kde se jedna stěna skládala z okna a dveří na pidibalkon, dala postel, malý pracovní stůl a uzounká skříň, bylo plno. Zůstalo místo akorát na to, abych prošla od dveří ke stolu a oknu, nebo se cestou svalila do postele. Kupodivu mi to vůbec nevadilo. Byla to taková moje pidizašívárna.


Hliněný čtvrtek

16. března 2017 v 23:26 | Tonka Bláznivá |  DEN PO DNI

Měla jsem vážně skvělý čtvrtek.

Takový ten den, kdy se stane tolik krásných věcí.

Deset minut před budíkem mě vzbudil Špekomil. Řval za dveřmi ložnice, škrábal na dveře, jakože umírá hlavy a potřebuje doplnit tři tuny granulí do všech svých osmi žaludků. Nedobrovolně jsem se vysypala z postele, hodila jsem na sebe župan a šla mu nacpat do krku nějaké jídlo.

Při snídani, kdy jsem seděla zabalená do deky na gauči, srkajíc kakao, jsem si uvědomila, že jdu vlastně k zubařce. Shodila jsem z klína kočky a odehnala pohledem žebrajícího psa, vyčistit zuby, pořádně, vyvenčit psa a minutu po osmé jsem byla v čekárně. Hezky mi to vyšlo.

Zubařů se nebojím, nevadí mi k nim chodit - tedy jen pokud to nejsou sadomasochističtí magoři, kteří mají amalgán místo mozku a vrtání cizích zubů je sexuálně uspokojuje. Přesně taková byla moje bývalá zubařka, jinak si totiž nedovedu vysvětlit tu prasárnu, kterou díky rentgenu odhalila moje nynější zubařka. Všechno špatně, hrozně, zle, ničí vám to zuby, rozpouští se vám čelist, zuby jsou prasklé, trpí, viklají se… při dnešním dvouapůlhodinovém zásahu pro záchranu dvou zubů bylo odhaleno především to, že ty mé šíleně rozvrtané zuby byly vlastně úplně zdravé. Po kazu či poničené tkáni ani památky. Nic. Na to, že mi z těch zubů nic nezbylo, tak jsou zuby zdravé. Hezký paradox, co?


Okénko historie

14. března 2017 v 21:45 | Tonka Bláznivá |  DEN PO DNI
Okénko historie.

Dělám si srandu. Jen vám chci říct, jak to bylo s Bytem s velkým B. Pokud vás to teda zajímá.

Nezajímá? No nevadí.

Začalo to úplně jednoduše. V druháku na střední jsem se rozhodla, že na výšku nejdu. (Zatím vám to dává smysl, žeano?) V tomto duchu jsem se dopracovala až k přijímačkám na vysokou, které jsem úspěšně bojkotovala. Jela jsem si testy stylem - tak tohle je blbost, takže za bé. Tak tohle je jasné céčko, jedna plus jedna je každopádně tři a pes má čtyři ocasy. Ku mému opravdu VELKÉMU podivu jsem se na jeden obor z mnou zvoleného dvouoborového studia dostala, ovšem žurnalistika mi utekla o pouhé čtyři body. Což je na těžký bojkot vážně překvapující výsledek. Každopádně, dopadlo to tak, jak jsem chtěla. Uf.

Z přítele přítelem III. / Tonka a Cecil

8. března 2017 v 22:19 | Tonka Bláznivá |  OBYVATELÉ BLÁZNIVÉHO BYTU

Jak jsem slíbila, tak píšu. Zase. Děsný, co.

Jen abyste si nemysleli, moje paměť není po těch letech úplně nejlepší (ne, nebojte se, nejsem žádná scvrkávající se babička, která objevila kouzla a taje těch internetů), ale i přesto se mi opravdu špatně vzpomíná na ty maličkosti čtyři roky zpátky), takže jsem včera vytáhla svůj starý mobil a málem jsem si odvařila palec při posouvání na prvopočátek esemes konverzace mezi mnou a Cecilem.

Nejsem si sice přesně jistá, jestli to bylo den po líbacím večeru, nebo víc dní, protože zprávy z těchto inkriminovaných dní mi v mobilu prostě chyběly. Nechápu.


Z přítele přítelem II. / Tonka a Cecil

1. března 2017 v 8:45 | Tonka Bláznivá |  OBYVATELÉ BLÁZNIVÉHO BYTU

Slíbila jsem detailnější pohovoření o tom, jak přesně se z přítele stal přítel. (Rozuměj, jak se z přítele=kamaráda stal přítel=přítel.)

Bude vás to vůbec bavit?

Romantické duše nejspíš asi ano. Nejspíš. Asi…

Když se budu pořádně snažit, tak si třeba vzpomenu aj na veškeré maličkosti a podrobnosti a nepatrné velikosti.

Ehm.

Začínám.

To jsem tak jednou na střední měla angličtinu. Bylo úterý. To si pamatuju docela přesně, hehe. Na druhý den byl svátek, prvního máje. Měli jsme jít, celá banda, někam na výšlap, ale sešlo z toho. Úplně přesně taky vím, jakou jsem Cecilovi napsala smsku.