Milují a nenávidí

25. března 2017 v 23:13 | Tonka Bláznivá

Láska a nenávist.

K vodě.

Aneb Jak to u nás vypadá, když je z nějakého důvodu potřeba vyprat zvěři kožíšek.

Divíte se nad důvody? Je to zcela prosté.




U psa je to asi nejprostší. Když se totiž Mazlovič rozhodne, že se vyválí v té chudince měsíc mrtvé rybě, tak se to většinou nevyhnutelně stane. A to pak doma nechcete čuchat rybinu k snídani, k obědu a k večeři. Radši toho milovníka vody nacpete do sprchy a užijete si trochu srandy.

U Špekomila se křest vodou prováděl myslím jen kvůli nezvaným návštěvníkům v kožichu, které si přinesl z nějakých nočních pletek s nevycválanými kočičími slečnami ulic.

Jednoočka si koupání užívala asi víckrát, ovšem nejvtipnější důvod mytí kočky byl ten, že vlezla do záchodu. Totiž, Cibule Jednooká se vody nebojí.

Ale ke všemu se dostaneme.

Rusochlup Mazlovič, psí vodomil, byl vždy do sprchy cpán pod tlakem. Paradoxně. Venku je schopný vyráchat svůj světlý chlup v jakémkoli blátě (když zrovna není po ruce průzračně čistá voda), jelikož bláto se vodě velmi podobá, žeano. Většinou až do té doby, dokud chudák pes nezjistí, že v té hnědé kaši nejde plavat, vypadá naprosto spokojeně. Po takovémto zábalu si jej lidé pletou s liškou již oprávněně - zrzavý hřbet a černé nohy. Když je ovšem vůkol nějaká vodní plocha, je námi většinou hojně navštěvovaná. Třeba takový pokec u vody je s blížícím se létem velice příjemný. Především je tedy doprovázen žbluňkáním psa, který jako pokažená páska neustále opakuje to samé - voda, klacek, ven, voda, klacek, ven. Vážně, vodu miluje, jen tedy ne tu domácí. Mám pocit, že je pro něj voda z kohoutku prostě až moc čistá.

Voda a Špekomil, tak tady to funguje naprosto typicky. Voda a kočka, nejde to dohromady. Čirá nenávist a čiré zlo. Průzračné zlo a až ďábelsky nasraný kocour. Určitě znáte nějaká videa, kde kočka vyluzuje zvuky takové, že máte pocit, že to nemůže být kočka. Jenomže ona to kočka vážně je. A opravdu dokáže vysoukat příšernosti až někde z posledního chloupku na konci ocasu. Vždy se musím do koupelny zavřít, nejlépe se i zamčít a požádat někoho, aby dveře z druhé strany zabarikádoval veškerým vybavením bytu (včetně obývákové stěny od sousedů). Ve chvíli, kdy se Špekísa dotkne první kapka vody, nastává boj o život - můj, né kocourův. Po několika neúspěšných pokusech se svlékám a jdu se s kocourem sprchovat taky. Držím ho v náručí a smývám z něj i ze mě odblešovací šampon. Vždy mám pocit, že je to mé nejdelší sprchování se v životě, a to vlastně ani nejde o mě. Z koupelny odcházím mokrá, celá od chlupů, bez energie a se spoustou krvavých šrámů na těle i na duši. O pár litrů krve lehčí a s prasklou žilkou v oku. Tukís mě většinou nenávidí až do chvíle, kdy mu nasypu misku granulí. Víte… v našem vztahu prochází láska žaludkem. Kočičím.

Inu. Jednoočka a voda? To je taky něco. Na to, jaký je ta kočka ďábel (momentálně se mi lísá o obličej a tak trochu se mi zdá, že její vrnící systém za chvíli těmi silnými vibracemi zkratuje), vodu opravdu miluje. Ještě jsem to nikdy nezažila, a že mi v koupelně rukama prošlo už dost koček. Tohle je zážitek jiného druhu. Představte si situaci - napustím kýbl přiměřeně teplou vodou, přidám mydlinky, ze skleničky vína se na mě odráží blikotání plamínků vonných svíček, beru vrnícího ďábla a s laskavými slovy ho vkládám do vody. Nereálné? Ale kdeže. Kočka spokojeně sedí v kýblu, přední packy opřené o okraj, zádíčka jí masíruji šamponem a ona slastně přivírá to svoje jedno očko. Kdyby mohla, jistojistě přivírá i to druhé. A vrní. Pořád. A neustále. Po takto vydařené romantické koupeli se ke mně lísá ještě víc, nechá se do sucha utřít čerstvě vypraným měkoučkým ručníkem a poté mi spokojeně spí v klíně. Idylka. Je mi jasné, že si myslíte, že jsem si to vymyslela. Je tedy fakt, že svíčky většinou nezapaluji a víno si také nenalévám… ale ostatní je do puntíku pravda. Chcete víc důkazů?
To se takhle člověk sprchuje a do sprchy za ním přijde Jednoočka a pohoda. Sedne si a honí kapky vody stékající po stěně sprchového koutu.
To takhle člověk myje nádobí a kočka mu přijde pomoct, pozorně sleduje, jestli to děláte dobře a až je dřez prázdný, vytře jej kožíškem do sucha, protože mokrý dřez = nejlepší pelíšek na světě.
To si takhle člověk chce ráno opláchnout obličej, a dřív, než vůbec pustí vodu, tak je v umyvadle kočka a kouká do kohoutku, kdy už teda jako konečně poteče ta voda! A pak sedí, úplně mokrá, a snaží se do pacek chytat vodu.
Anebo si na stůl postavím sklenku s vodou. Během chvíle doběhne Cibulička, v tlamičce má většinou kuličku z alobalu (ty u nás jako hračky fakt frčí!) a cudně ji upustí do skleničky s vodou a začíná ta pravá zábava. Lovení kuličky z vody. (Tu sklenku lze s klidem nahradit i miskou s vodou pro psa - to je ještě větší zábavička, páč je přece jen větší a vody je tam víc.)

Víte, jinak jsme všichni ale úplně normální…
S ruměncem v oku a s cukem na líčku,
s krůpějí potu a s úsměvem v malíčku,

Vaše Tonka Bláznivá
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arianne Arianne | 26. března 2017 v 1:01 | Reagovat

to je úplně super :D nechceš někdy takhle popsat i nějaké své známé nebo tak? moc ráda bych si to přečetla :D

2 Slečna Skvělá Slečna Skvělá | 26. března 2017 v 12:22 | Reagovat

U tohoto článku jsem se opravdu od srdce zasmála. :D

3 Siginitou Siginitou | Web | 28. března 2017 v 11:50 | Reagovat

Tenhle článek je naprosto dokonalý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama